“Sony ne, nikdy…” aneb jak jsem (rychle) změnil názor. 

Jak asi mnozí z vás vědí, relativně dlouhou dobu jsem fotil na foťáky značky FUJIFILM…
Skvělý design, styl, kompaktní rozměry, fajn komunita lidí a prima výstup hlavně v rámci JPG souboru, filmových simulací, přímo z foťáku.
Řada X100 byla a bude pro mě navždy největší srdcovkou – neříká se jí totiž jen tak “Leica pro chudé”! Mají zvláštní kouzlo, duši.Na mém webu naleznete detailnější články z minulosti – nebo jsem i sepsal dojmy ze středoformátu GFX, který je vážně super!

Ale občas je to v životě tak, že všechno hezké skončí a nastane čas na životní rozhodnutí, změny. Člověk si zkusí jiné věci. Dost mých kamarádů z fotografické branže za poslední rok a půl přešlo právě na značku Sony.

Moc jsem to nechápal, možná i nechtěl pochopit. „Sonce“ jsem dlouho nemohl přijít na chuť a bránil se jí jako čert. Fakt! 

Ale pak zjistíte, že je vlastně všechno – nebo aspoň dost věcí – jinak! Když jsem si vyzkoušel GFX, Leicu, tak jsem začal přemýšlet nad hlubší podstatou FF. Že bych si to teda zkusil a reálně porovnal s APSC.  Jsou totiž dva tábory lidí – jen a pouze FF vs FF je zbytečný. Já jsem ještě do loňska (od roku 2011) fotil pouze na APSC či 4/3.
Vlastně mě to ani jako reportážního fotografa příliš neomezovalo, takže jsem byl fakt spokojený! Ale pokud se věnujete čím dál více komerčním věcem a specifickým zakázkám, začne to ve vás hlodat, chcete to celé posunout dál. O to víc, když slyšíte čím dál více pozitivních ohlasů na nejnovější modely od Sony a jejich údajně stoprocentní ostření na oko, stabilizaci, objektivy a přitom stále ještě kompaktní rozměr.
Nezbývalo než vyzkoušet..  

Od kamaráda z Olomouce  jsem si na jednu zakázku půjčil  Sony A7III, abychom mohl porovnat s mou FUJI výbavou.Celkem lišácky mi k tomuto foťáku půjčil i epické sklo Zeiss Distagon FE  35/1,4. 
Jako jo, byla to trošku větší mrcha, ale už z prvního focení doma mě to posadilo na zadek.
Když jsem začal fotit zmíněnou zakázku – těhotenské, rodinné foto, zjistil jsem, že mám převážně v ruce Sony. Dokonce jsem v tu chvíli vůbec neřešil pro mne otřesný hledáček /oproti FUJI/ a jiné ovládání. 
Už v tu chvíli jsem se začal trochu bát! To ostření na oko v rámci AF-C bylo prostě boží! Jsou to sice  na jednu stranu blbosti a vymoženosti, ale pokud máte nějaký handicap  nebo si chcete prostě práci ulehčit a zpříjemnit, je to hrozně bezva! Kdo říká, že ne, lže… 🙂

Dorazil jsem po focení domů a začal zpracovávat fotky… Byl jsem překvapený výstupem a ostrostí. Když jsem začal pracovat se soubory a zkoušet možnosti dynamického rozsahu, byl jsem z těch detailů příjemně překvapený! Sice ještě do teď občas válčím s vyvážením bílé a člověk si s tím musí trochu pohrát, ale jde to! Pokud převádíte fotky  převážně do černobílé, neřešíte.
Zrovna u těch portrétů nebo těhotenských fotek jsem si také všiml daleko menší  hloubky ostrosti – prostě FF. Bylo to prostě jiné… Ale určitě zrovna toto nebylo pro mě rozhodující faktor. Abych si řekl, že je to víc wow, tak měním.. 

Nechal jsem si ještě nějaký čas na rozmyšlenou, zkoušel držet v ruce FF mirrorless Z7 od Nikonu. Ale tam mi bohužel nesedla ergonomie, spoušť.

Upřímně, bylo to pro mne dost těžké rozhodnutí.  Zda zůstat nebo udělat takovou zásadní změnu! Když opomenu finanční náročnost a obměnu výbavy nejvíc mě mrzela „ztráta“ komunity a pár “přátel”…
Je ale důležité si uvědomit, že technika jde prostě dopředu a jsou to pouze stroje se kterými pracujeme a s kterými si můžeme práci ulehčit nebo docílit lepších výsledků. 

Nikdo z klientů se zpravidla neptá –  čím je to focené… Zajímá ho výsledek! Musí být spokojen. Samozřejmě, fotku dělá fotograf! Ne nejnovější foťák nebo nejlepší objektiv. Přeci jen vím o čem mluvím – pro mne nejlepší fotky mám z cestovatelského foťáku X100F, který bude pro mě navždy láskou. Ideální foťák je ten, který můžete mít neustále u sebe.
Ale uvědomil jsem si dost věcí. Že jsem aktuálně ve stádiu, kdy mi fullframe vyhovuje mnohem více, využiju jeho potenciál a vychytávky na  Sony mi můžou pomoci při focení a následném zpracování fotek. Prostě se mi bude lépe pracovat. A to bylo rozhodující.
Přemýšlel jsem, zda pořídit A7III či A7RIII (4.gen Rka ještě tuším nebyla). R verzi bych bral kvůli rozlišení, architektuře, možnosti cropu, práci s detaily. Nakonec jsem si vybral A7III kvůli rychlejšímu ostření, menším souborům (na reportáž) a taky ceně, vstupní investici. Nicméně, A7RIII či vyšší model bych časem určitě moc chtěl právě na určité témata a zakázky.
Byl jsem tedy rozhodnutý – A7III spolu s 55 a 85mm v f 1,8.Chytl jsem zrovna akci na Megapixelu, kde se konaly Alpha Days se Sony. Proto mě změna finančně nebolela  až tolik, jak jsem si původně myslel. Vše jsem si tedy domluvil, zajel do ostravské pobočky, kde je skvělý personál a bylo vymalováno!

S tímto článkem jsem si nechával čas, abych si mohl urovnat myšlenky a taky nepsal článek okamžitě po nabytí nové techniky v takovém tom opojení, prvotní „zamilovanosti“ – abych po týdnu nenapsal, že je to nejlepší foťák na světe. Nyní je to třičtvrtě roku a mohu s klidným srdcem říct, že jsem maximálně spokojený a nelituju této změny! Sony dělá skvěle foťáky. Nejsou sice tak hezké a stylové, ale jsou to neskuteční pracanti. 
Abych trochu vypíchl pro mne klíčové pozitiva a negativa celé změny, napíšu vám ve stručnosti  +- níže. 

Plusy:

• Velký dynamický rozsah – práce v postprocesu.
• Hloubka ostrosti.
• Spolehlivý Eye AF.
• Skvělá optická kvalita objektivů – zejména Zeiss, GM řada.
• Velmi široká nabídka  různých značek objektivu pro FE bajonet  – mj. Sigma, Tamron.
• Vydrž baterie!!!
• IBIS v kompaktním těle.
• Pro mne fajn ergonomie a rozměry  – na foťáku je joystick, ale i D-Pad.
• Přijde mi, že si relativně drží ceny.

Mínusy:

• Hledáček (A7iii).
• Trochu těžší, ale na FF stále kompaktní.
• Vyšší cena těl i objektivů.
• Trochu složité menu – upřímně, od prvního nastavení už do něj skoro nelezu.. 🙂 

Co závěrem?? Foťte si s čím chcete, s čím se cítíte dobře, co je vám milé a vyhovuje vám. Netřeba odsuzovat nikoho jen pro to, že fotí na Olympus nebo mu stačí stará APSC zrcadlovka. Ideální fotoaparát neexistuje – kdybych mohl, poskládal bych si z více značek podle jejich předností. 

ALE HLAVNĚ –  focení má být radost. 

Tomáš